Domů
Alenina příprava
Výškový profil
Mapa trati
Závod
Oslava
Alenina příprava  
 

Domů | Alenina příprava | Výškový profil | Mapa trati | Závod | Oslava

 

 

Myšlenku, nebo mám raději napsat nápad?, uspořádat pro Michala závod, jsem pojala koncem minulého roku. Byl velmi úspěšný pro moji sranda cyklistiku a bylo mi líto Michala, že, ač do své přípravy vkládá nepoměrně více než já, nic mu z toho nekyne. Docela jsem měla bobky, když odjížděl s Lubošem a klukama někam na pánskou jízdu a básnil o vlastním závodě. Kamarád Luboš byl požádán o spolupráci v tom smyslu, že bude bojkotovat všechny Michalovy plány v tomto směru a hlavně mu nic neprozradí. Během letošního jara už "plán" dostal jasnější obrysy. Bylo rozhodnuto, že to bude překvapení, že to bude asi v říjnu (tradičně bývá lepší počasí než v září), že pozvu hodně chlapů. Počátkem léta už bylo dohodnuto s Petrem, že mi navrhne emblém, který bude jednoduché přenést na trička, diplomy a ev. na medaile. Nastával pomalu čas, abych nějak vymyslela organizaci toho závodu. Nějak mi to ale nešlo. Jak to udělat abych zvládla vyznačit trať, hlavně čím, odstartovat, vyčkat na kontrole, stíhat vítěze v cíli.  Zdálo se to dost neřešitelné, protože jsem nechtěla obtěžovat deset dalších lidí jen pro uskutečnění mého plánu "Jak darovat Michalovi pocit".

Účast na Bike adventure mě zbavila noční můry. Bylo rozhodnuto. Závod se pojede podle mapy, na které bude vyznačena trasa a někde v průběhu  zkontroluji občerstvovačkou, že se nikdo neodchýlil.  Úžasně jednoduché a proveditelné jednou či dvěma osobami. Během prázdnin mi Petr dodal onen skvělý emblém, slíbil pomoc s přenosem na trička. Klídek, pohoda. Jen jsem byla trošku nervózní z toho, že nemám vymyšlenou lokalitu. Nabízelo se jich více a to je pro mě hrob. Jsem typická Váha váhavá. Rozhodnutí padlo na poslední chvíli. Budou to Výprachtice. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla, aby to byl závod se vším všudy (hudbou na startu, startovním výstřelem, dojezdové občerstvení jak těla, tak později i ducha, a hlavně vyhlášení výsledků s příslušnými ovacemi), bylo nutno se začít starat o objednání piva, guláše, medailí a tak. Už od konce prázdnin jsem sondovala a eventuelně zvala chlapce a jejich ženy. Vypadalo to celkem dobře. Týden před jsem objednala guláše a pivo podle předpokládaného počtu účastníků a také medaile s emblémem horského kola. Tentýž týden před jsem cca v jednu v noci (Michal tvrdě spal) vynašla v mapách trasu. Poněkud laxně jsem spočítala pomocí sítě těch divných pravidelných čárek, že by to mělo být asi těch proklamovaných 40km. Petr byl trošku nedobrovolně vtlačen do situace, že mi sám nabídl, že ty mapy sestaví a naskenuje tak, že trasa bude na jednom papíru. Chápejte, pořizovat pro každého zamýšleného závodníka dvě turistické mapy by bylo trochu nákladné. Tři dny před odjezdem už jsem nemyslela na nic jiného, než jaký to bude trapas až na něco zapomenu. Obvykle zapomínám na ty nedůležitější a nejpodstatnější věci. Dva dny před začali odmítat první pozvaní závodníci a mně nastalo hotové peklo. Mám zamluvený sud piva - kdo ho vypije? Jsou objednány gulášky - kdo to proboha sež....? Medaile sice jsou, ale popletli emblémy a žádné horské kola neposlali (byly k dispozici s motorkama, protože Zlatá přílba). Petr mi předal kopie seskenovaných map a ty byly pro člověka který důvěrně kraj neznal naprosto nečitelné. On za to nemohl. Jen ty Výprachtice jsou tak hloupě umístěny, že leží vždy v jiném rohu každé turistické mapy. Gábina jediná mě držela nad vodou a slibovala hromadu cédéček k tanci i poslechu. V pátek už jsem byla doslova na dně. Vypadalo to tak, že pojedou celkem asi tři závodníci. Měla jsem plné auto piva, jídla a odjížděli jsme někam, kde to vypadalo, že bez péřové bundy a teplých sněhulí zemřeme. Ještě než jsme dorazili odmítnul další "závodník". Hrůza.

 

 

 

Ráno se střídavě moje depka prohlubovala a vytrácela jak jsem sledovala teploměr a jak přijížděli účastníci. Můj předpoklad, že mapu dostanou závodníci až daleko po startu vzal za své. Černoch s Mácou by byli úplně bez šance. Zase je tedy všechno jinak. Už mě to ani nepřekvapuje. Protože Maso nemohl a já počítala, že mi obstará startovní výstřel, zaměnila jsem ho hbitě za startovní lok jakéhosi alkoholu. Když šťastně vyrazilo na start všech sedm účastníků, připravila jsem ionťák, holky nakrájely banány a sušenky, Gábina vyrobila třepetalky a mohli jsme vyrazit na Michalův kopec - občerstvovačku pro závodníky. Klasicky blbě jsem to spočítala, takže jsme tam s dětmi mrzly asi hodinu. Moc nepomohla ani nějaká slivovice (původně dar pro MB), vlastně jí bylo pro všechny málo. Toužebně očekávaní borci dorazili pouze v počtu dvou. MB a LV . Jako hlavní šéf závodu jsem podlehla jejich naléhání, že Valteřák je moc daleko, že je zima, že je lepší jet ze Štítů rovnou na chalupu a povolila zkratku. Nakonec se ukázalo, že i přes zkratku najeli mnohem více než bylo ohlášeno. Po další půlhodině na tom vírdholci jsem se spojila se zbytkem závodníků. Dost mě překvapilo, že už jsou mezi námi a chalupou a že hrozí, že do cíle dojedou ještě před námi. Sbalit děti a vyrazit na chatu bylo dílem několika pikosekund. Tam nás čekali vysprchovaní vítěz a druhý v pořadí a trpce litovali, že nemají cílové foto. To mě už nechávalo celkem klidnou. Zahřívala jsem se nějakým alkoholem a pomalu se dostávala do nebezpečné uvolněnosti z toho, že snad to dobře dopadlo. Totálně mě ale dorazilo, když jsem po další půlhodině, kdy druhá část závodníků stále nebyla v cíli, opět telefonovala kde jsou, a dostalo se mi odpovědi:"Za chvíli jsme tam. Jen zaplatíme a už jedem na chatu." Takový přístup jsem tedy opravdu nečekala. Pak se vymlouvali, že na trase nebyla občerstvovačka, ale já moc dobře vím, že nechtěli přijet do cíle před Michalem. Děkuji.

Vyhlášení výsledků bylo plánováno provést za chatou. Specielně jsme tam upravili zídku aby stupně byly co nejvýraznější. Pršelo a muselo se opět improvizovat.

Odpoledne dorazili účastníci jen závěrečného ceremoniálu, který proběhl k mé spokojenosti. Na závěr závodního dne měla být diskotéka a Hity 70. let byly opravdu hity. Obzvláště Švihák lázeňský, tedy pro mě.

Tehdy jsem si slibovala, že už se do žádného takového podniku nepustím. A pokusím se to dodržet i když, já často míním a Michal mění.. a mění a mění.

Naposled a se vší upřímností děkuji všem zúčastněným závodníkům, proviantní složce z Michalova vrchu, art pomocníkovi obzvláště a v neposlední řadě parťákům z tanečního parketu.

Mějte se hezky.

AB

 

I já se přidávám s poděkováním všem účastníkům této akce a i těm, kteří se na ni podíleli a nakonec se ji nemohli zúčastnit - tím myslím především Černocha, díky jehož tvůrčím schopnostem mohla mít tato akce i své vlastní logo. MB

Domů | Alenina příprava | Výškový profil | Mapa trati | Závod | Oslava