Domů
Pátek
Start
Dojezd
Vyhlášení
Večírek
Neděle
Výsledky
Foto
Komentáře
Mapy
Komentáře  
   

Domů | Pátek | Start | Dojezd | Vyhlášení | Večírek | Neděle | Výsledky | Foto | Komentáře | Mapy

 

Ahoj M + A / B
 
No, říkal jsem si, že teda zkusím napsat něco úžasnýho, co by hodno jubilejního ročníku, a nic :-(

Asi jsem ještě stále mimo provoz.


Rozhodně bych se ale příští rok zase rád zúčastnil, ba co víc, opět s Pavlínou. Nebyli jsme pravda nejsilnější tým, a vůbec né jen kvůli Pavlíně, ale ať si říká kdo chce co chce, její sportovně - společensko - kulturní všestrannost na akcích tohoto typu je totiž nezastupitelná. A proto bych, a to zejména na její počest!, navrhoval příští ročník opatřit dalším podtextem a motem "za pijana fyzicky zdatného".

 

Sagar

 

 

Michale, jak jsem slíbil, tak činím :

B40 očima nováčka.

B40 - co to vlastně je? O odpověď na tuto otázku jsem se začal intenzivněji zajímat až poté, co jsem dohodl účast mou a mé drahé polovičky na této bicyklovce. Musím říci, že když jsem se podrobnosti o B40 dozvídal v příjemné společnosti orosených půllitrů naplněných chutným pěnivým mokem a za uklidňujícího ševelení restaurační vzduchotechniky, nepůsobily informace o výškových metrech čekajících na zdolání nikterak znepokojivě. Nějaké ty kilometry máme letos za sebou, tudíž netřeba brát příliš na zřetel varování podobná popisu účasti na Králi Šumavy (viz přiložený soubor), který před časem koloval na internetu. A navíc, vzhledem k našim olympijským ambicím (důležitější je se zúčastnit, nikoliv vytřít všem soupeřům zrak), nemusíme se přece štvát za co největším počtem projetých kontrol a klidně si můžeme udělat příjemnou projížďku. Tuto vnitřní pohodu ještě posílilo absolvování páteční uvítací párty už na místě konání B40.

První známky neočekávaného neklidu se tak dostavily až těsně před vlastním závodem ve chvíli, kdy začal Michal s neúprosnou pravidelností vyvolávat chybějící čas do startu. Zásadní zvrat však nastal až při pomyslném inkasování bodů za dosažení první kontroly. Aniž jsme si cokoliv s Jarkou sdělili, představa pohodlné podzimní projížďky se nenávratně vytratila a my jsme vyrazili se závodnickým zápalem a buldočí zatvrzelostí vstříc dalším a dalším bodům. Líčení všech cykloradovánek s tímto rozhodnutím spojených pominu. Jistě jste si je v menší či větší míře dopřáli také. Snad jen krátce o hektickém závěru. V tu chvíli jsme se sice nacházeli už jen několik kilometrů od cíle, náš postup k této metě však již značně zpomalovala "tíha" nasbíraných bodů, na které jsme navíc spotřebovali prakticky veškerý vytyčený čas. V této časové krizi potom nebylo nikterak těžké zaplatit nováčkovskou daň a ověřit si, kolik že to je ve Výprachticích vlastně stavení (když jsme se po minutí té správné odbočky na jejich na hony vzdáleném druhém konci obraceli zpět). Nějaké stržené body za pozdní příjezd nás však nerozházeli.

Při závěrečném rozdílení cen nás zaujala jedna vyřčená myšlenka : když už člověk nevyhraje (což byl samozřejmě také náš případ), hodí se najít alespoň nějaké jiné prvenství. A zde byla naše šance - dojeli jsme přece s největší časovou ztrátou :-)

Závěrem si dovolím jedno ne zcela nezištné zvolání (třeba se na nás tak nezapomene při rozesílání pozvánek na další ročník B40 :-) Michale, vydrž - B40 stojí za to !!!

Leoš (alias Dub)

 

Ačkoliv jsme letos s Aničkou skončili poprvé pod stupni vítězů, což přičítám hlavně:

1) své sportovní "formě"

2) mému pitomému rozhodnutí jet do kopce přes Jamné kvůli 8 bodům, které jsme mohli mnohem pohodlněji nasbírat jinde

3) nekalé konkurenci cyklofanatiků

4) neuznané rekordní útratě v hospodě

5) vůbec netransparentním kritériím počítání výsledků

hodnotím B 40 jako svoji nejpovedenější letošní cykloakci (i když jich pravda mnoho nebylo).

Přes všechny klady by to ale chtělo po 5 ročnících nějakou inovaci, která by tuto akci přiblížila i méně zdatným cyklistům, kteří mají talent pro jiné disciplíny, čímž bychom se přiblížili starořecké olympijské ideji o všestranném rozvoji těla a možná i ducha...

Jak už bylo řečeno ve V, jednou z možností je rozšíření na 2-etapový závod, přičemž první etapa by začínala v pátek večer a hodnotilo by se množství zkonzumovaného alkoholu tj. promile v krvi v hodinu "H" například o půlnoci + bonifikace za pozdní odchod do postele. Prvním koeficientem by se vynásobil počet získaných bodů v 2. cyklistické etapě + bonifikace by se přičítala. První etapa by končila zároveň se startem 2. etapy, což by umožnilo i taktizování, kdy odejít do postele resp. kdy a zda vůbec nastoupit na kolo... Také by díky tomu mohla zrušit diskutabilní bonifikace za útratu v hospodě, protože každý by pil podle skutečné žízně z předchozí etapy...

Myslím, že by se tím stal závod mnohem spravedlivější a hlavně atraktivnější i pro méně sportovně zdatné jedince a srovnal by jejich šance na celkové vítězství...

Věřím, že pro tuto prochlastací myšlenku získám podporu drtivé většiny účastníků...

LV

 

Ahoj Michale, zde je můj dlouho a netrpělivě očekávaný literární příspěvek.

 

B40 jsme se zúčastnila po nucené dvouleté pauze způsobené služebními cestami, a opět můžu konstatovat , že to byla taková hezká tečka za cyklistickou sezónou. Pro mne tedy sezóna končí vždy s poklesem venkovní teploty pod 12 °C nebo 28.října - podle toho, která událost nastane dříve. Jsem totiž pouze podprůměrný a salónní jezdec, k tomu s mizerným orientačním smyslem, ovšem s dobrým PR :). Bližší okruh známých to již sice prokoukl, ale jinde s popisy svých heroických cyklistických výkonů stále slavím úspěchy.

Bartošovci jsou jako organizátoři čím dál lepší. Logistické zajištění 5. ročníku B40 (pivko, guláš, svíčková) hodnotím známkou 1*. Jo, jídlo je holt vášeň starců. Organizaci vlastního závodu hodnotím na 1-, tam by se do příštích ročníků daly ještě některé věci vychytat.

 

Moje návrhy jsou následující:

1. rozčlenit závodníky do 2 kategorií:

hobby - ti by měli závod 2-etapový, bodové hodnocení by získávali i za konzumaci v průběhu pátečního večera

profi - ti by v pátek šli brzo spát, sudu i lahvi s kořalkou by se vyhnuli obloukem a v sobotu by fakt natvrdo závodili pouze v té jedné etapě. Každý jak to má rád :)

 

2. sbírání kontrol - čipy se asi zavádět nebudou, ale indicie z jednotlivých kontrol by se daly nafotit a v cíli by závodníci pouze odevzdali paměťové karty ze svých fotoaparátů. Hodnocení by pak mohlo být předpřipravené v Excelu, doplněním údaje (začeknutím ANO) by v jiném okýnku hned naskočily body za příslušnou kontrolu.

 

3. hodnocení - vítěz každého ročníku je přeci znám dopředu. Morální vítěz je znám ihned po dojezdu do cíle. A ostatní své umístění moc neřeší, protože už jsme velký kluci a holky, a na B40 jezdíme pro pocit sounáležitosti a ne si léčit ego. Tak bych ten systém handicapů nějak zjednodušila, aby s těmi statistikami nebylo tolik práce, a mohli jsme se vespolek více věnovat té společenské stránce akce.

Děkuji ještě jednou pořadatelům a těším se na další ročník.

 

Jitka

Moje poznámka: nápad s foťákem se mi hodně líbí, příště si ho vezměte sebou.

 

Byl to perfektně připravený závod, účast hojná, večery příjemné, jídlo chutné,  pořadatelsky zvládnutý závod na jedničku – moc se nám líbil. Jubilejní 5-tý ročník se opravdu povedl – ostatně asi jako všechny ročníky předtím.

Tak, to je ze zdvořilostních povinností vůči pořadatelům vše a nyní několik řádek z pohledu očí závodní dvojce Valová-Vala (spíše Igora).

Když jsem jel poslední závod v Beskydech a umístil jsem se - jak všichni tvrdili - na „skvělém“ 4-tém místě, nikdy bych nevěřil, že ta bramborová medaile je tak psychicky deprimující. První tři závodníci dostali pohár, trička, mikiny a jejich fotka byla v místním deníku Valašsko na předním místě sportovní rubriky. Já jako čtvrtý dostal hov…

A tak s vidinou, že konečně možná i já  se svou životní partnerkou máme šanci získat místo na bedně vítězů, jsme odjížděli na BA40. Večerní slavnostní rozdávání triček a představení závodníků nás mile překvapilo – asi přijela velká konkurence a ta bedna nebude zadarmo. Krátce jsme probrali dárky v tašce, slepili mapu a po několika pivech, štamprlí a doutníku hurá do postele.

Závod - start, přidělení bodů,  výběr trasy a po 1,5hodině jízdy už sedíme v hospodě. Po polívce a grogu směr další kilometry a body. Po 2,5h opět sedíme v hospodě – oběd, grog a přes další hospodu do cíle.

Po závodě – na základě několika přesně položených dotazů zjišťujeme, že jsme na tom móóóóóc dobře. Jaké však nastává překvapení při vyhlášení – díky několika desítkám různých koeficientů, přepočtů a odečetů, hospodobodů … celý závod vyhrávají naši mladí Martina s Petrem, které jsme potkali v jedné z hospod, když  po dobrém obědě, pivě hráli kulečník (pardon biliár) se slovy „My soutěžíme jen pro radost“. Naše pochybnosti o správnosti vyhodnocování výsledků se ještě znásobili, když nám bylo řečeno, že jsme prohráli o 0,2body, což v přepočtu stačilo si zakoupit v hospodě jednu krabičku zápalek a zlato se mohlo houpat na našem krku. Jen aby se sportovní duch nezměnil v ducha hospodského.

I  tak závěrem chceme říct, že se určitě zúčastníme dalšího jubilejního (10-tého) ročníku BA40, ale za podmínek přesně definovaných pravidel hry resp.závodu.

PS : dnes vím, že ideální vítězná trasa byla jet od startu pře kontrolu č.65 a do hospody ve Výprachticích na dobrou snídani (tak za 300Kč), potom jet přes kontrolu č.20 do Lanškrounu  na oběd (předkrm, polívka, steak na 300g, zákusek – tak za 800Kč) a lehce sázavákem pro kontrolu č.39 do cíle. A to celé, kdybych absolvoval se svým 70-ti letým otcem, tak tu medaili jsme mněli taky.

Zdenka a Igor Valovi

 

Moje poznámka: Není to sice titulní strana deníku Valašsko, ale dávám ji i na titulní stranu svých stránek zde.

 

Další fotky jsou na http://michalbartos.rajce.idnes.cz/B40-07/.

 

Někdo mi kdysi poslal tento pěkný článek. Je vidět, že jsme to všichni zvládli mnohem lépe.

 

Takže doufejme, že za rok se zase sejdeme. Pozvánka je zde.

Domů | Pátek | Start | Dojezd | Vyhlášení | Večírek | Neděle | Výsledky | Foto | Komentáře | Mapy